VUS Ondrášvojenský umělecký soubor

Krajinou času – premiérové představení, které odstartuje oslavy 65. výročí souboru se uskuteční již příští čtvrtek 28. března v Divadle Bolka Polívky. Tento komorní folklorní pořad přináší pestrou směsici regionů Čech, Moravy, Slezska a Slovenska a představí se v nich taneční a hudební profesionální skupina.

Umělecky zpracovaná folklorní témata odhalí štědrovečerní tabuli jako vzpomínku na to, co se v uplynulém roce událo. Na svátečním stole se objevují pokrmy i předměty připomínající práci, zvyky a události, které se již odehrály a zase znovu nastanou v roce nadcházejícím. Tyto motivy jsou pak volnou inspirací pro jednotlivá programová čísla propojená opakujícím se rituálem lidského života.

Na tvorbě představení se podílelo více tvůrců. Námět vytvořil dramaturg ONDRÁŠE Rudolf Danajovič, režijně program zaštítil Tomáš Koňařík. Mezi hudebními upravovateli figuruje například cimbalista Jiří Gužík, dlouholetý bývalý člen souboru, nebo Jan Rokyta ml., který v posledních letech s ONDRÁŠEM často spolupracuje. Při tvorbě choreografií se vystřídalo také několik autorů, například Ladislava Košíková (Hradišťan, Uherské Hradiště), Stanislav Marišler (SĽUK, Bratislava) či Kateřina a Tomáš Jehličkovi (Mladina, Plzeň). Je to právě regionální rozsah ONDRÁŠE, co jej kromě toho, že je jediným profesionálním souborem svého druhu u nás, činí unikátním.

Slova autorů k vybraným programovým číslům:

Kdysi na počátku lidského pokolení řekl Bůh Adamovi: „V potu tváře budeš dobývati chléb, dokud se nenavrátíš do země, odkud jsi byl vzat…“ A tak se zabezpečení úrody - obživy stalo podstatou celoročního snažení člověka.

Ve velké pokoře prosil matku Zemi a Stvořitele o přízeň ve svém konání. Zemi uctíval jako matku všeho tvorstva, dárkyni života a síly. Plodnou sílu země umocňoval magickými rituály, které mu měly pomoci ovlivnit to, co ovlivnit nedokázal. Žena byla vždy chápána jako symbol plodnosti a na základě dotykové magie jí byla přisuzována schopnost přenášet plodivou sílu na vše živé… Plodnost měly zabezpečit ženy, které symbolicky tahaly za sebou pluh. Také mladý pár, který se objímal a válel po zasetém poli, či panna, která nahá prošla polem, byly zárukou bohaté úrody… Tak člověk na počátku roku prosil… a věřil, že mu bude dáno. A na konci pak člověk přírodě, matce Zemi a Bohu poděkoval.

(Ladislava Košíková o choreografii „Obilí“)

Instrumentální fantazie „Věčný rituál“ je parafrází na lidové nápěvy z Moravského Valašska. Ty se v tomto dílku objevují jak v upraveném melodickém tvaru, tak i v doslovných citacích lidového nápěvu.

Každá ze tří melodií je "písní beze slov", která má náladou váženému posluchači odhalit své původní textové poselství lidských emocí. Postupně se tak v lyrickém kráčivém témbru objeví motiv lásky ("Vyletěl pták, hore nad oblaky" - podle nápěvů z obcí Jasenná a Nový Hrozenkov), kontrastní motiv sirotčího stesku ("Na vrch Javorníčka" - podle nápěvu z Velkých Karlovic), do třetice pak po cimbálové kadenci v dynamickém ztišení zaujme parafráze ukolébavkového motivu, který může také připomínat rituální modlitbu. V rychlé části se oba prvně jmenované motivy lásky a stesku objeví znovu, zde však již v temperamentním doprovodu balkánských rytmů. Inspirace pro vznik "Věčného rituálu" je dvojí: je to jednak pokus o vyšší stylizaci lidových nápěvů do žánru vážné (symfonizující) hudby, neméně však i využití technických, výrazových a interpretačních možností a schopností Orchestru lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ.

(Jan Rokyta ml. o své hudební úpravě „Rituál“)